Historie

1981 – Úplný začátek

Zpěvák a kytarista a skladatel Petr Čejka ukončuje spolupráci se zpěvačkou Janou Robbovou a skupinou Centrum a zamýšlí založit vlastní ryze rockovou kapelu. Šťastnou rukou osudu mu bylo setkání s kytaristou Pavlem Klasem, který mu nabídl spolupráci s jeho skupinou Kentaur.
Kentaur byl sice v té době téměř před rozpadem, ale příchodem Petra se podařilo udržet v kapele Jiřího Valentu, hráče na klávesové nástroje, a v té době jednoho z mála majitelů nástroje Hammond. Velmi prospěla i výměna tehdy nezkušeného bubeníka Tomáše Zoubka, za hráče velkého jména, Karla Jenčíka. A tak v září 1981 je nacvičen repertoár, včetně prvních, asi deseti vlastních skladeb a skupina začíná vystupovat pod původním názvem.

1982 – Úplný zázrak

Na počátku roku dochází ještě ke změně obsazení. Uvařilo se to, jak bývalo zvykem, ve Smíchovském sklípku u piva. Bubeník Jiří Mamut Stárek si postěžoval na spolupráci s Katapultem a během pár týdnů byl v Kentauru.
Všechno šlo neobvykle hladce. Petr přesvědčil Petra Hanniga, který rozhodoval o tom, které písničky se natáčely pro Český rozhlas, o kvalitě kapely dvěma velmi nekvalitními demosnímky písní Přízrak 7.B. a Kluci ročníku X. Textové komisi tehdy předsedal básník Václav Hons, který pouze vyškrtl z Petrova textu: Je jiná je zvláštní, než ty z vyšších tříd, slovo „vyšších”, aby bylo jasno, že v socialismu jsou si všichni rovni. Petr s úsměvem pozměnil na místě slovo za „jiných” a jelo se do Ústí nad Labem natáčet na osmistopák. Ale co, Beatles na něm také začínali.

To vše se odehrálo koncem roku 1981 a počátkem dalšího. V únoru 1982 dává Karel Šíp souhlas k zařazení Přízraku do natáčecího plánu Hitšarády a 3.3., den po Petrových 30. narozeninách se natáčí videoklip. O všechno ostatní se postarali diváci. Přízrak převálcoval všechny ostatní skladby a držel se v Hitparádě až do vzniku „hitu” Holky z naší školky.

1982 – Úplný průser

Asi měsíc po odvysílání Hitparády se ozval Odbor kultury města Prahy a kapele zakázal název Kentaur. A aby se to nepletlo, tak profesionalizací Karamelu, dochází i k zákazu hraní kapely k tanci.

1982 – Ale ne zas tak velký

Přesto, že se kapela přejmenovala na Karamel někdy od počátku léta, bylo s podivem, jak velký ohlas měla mezi posluchači. Ještě na podzim opět vítězí v Hitšarádě hitem Vzácný nápoj. Žádné jiné skupině, ani zpěvákům, se nepodařilo dvakrát vyhrát v Hitšarádě. Mělo se vystupovat v Galašarádě, protože Karamel se umístil počtem hlasů s Přízrakem na 3. místě, ale vzhledem k tomu, že na druhém byl už zakázaný Pražský výběr, žádná sláva se nekonala. Bylo směšné, že v pořadu byly jen Holky ze školky. Ve Zlatém slavíku se po roce své existence Karamel ocitá na 16. místě.

1984 – Bratislavská Lýra – také průser

Koncertování po kulturních domech a divadlech Karamelu příliš nesedělo. Ten pravý odvaz byl, když tu a tam se podařilo přejít zákaz a hrát k tanci, třeba na plesech. Také velké akce a festivaly byly pro kapelu vodou na mlýn. Jen jeden se příliš nevydařil. Písnička Petra Čejky a Václava Honse byla vybrána komisí Bratislavské Lyry a měla velkou šanci se umístit mezi prvními. Problém nastal už při první zkoušce.

Zvukař vyběhl z kabiny a naříkal, že takový rachot ještě nepočul. Fakt je, že Karamel byl zvyklý hrát na pódiu opravdu hodně nahlas. Dalším problémem bylo, že Petr se zahleděl do kytary, svého téměř souseda a přítele z Vinohrad, Karla Zicha. Domluvili se, že Karel, který vystupoval před Karamelem, předá kytaru Petrovi. Ale na dvou zkouškách, na generálce i na hlavním koncertu odešel jinou stranou pódia, než kterou přicházel Petr. Režisér z toho měl málem infarkt. A tak se stalo, že po padesátimetrovém běhu zákulisím doběhl Petr na pódium poněkud později a do živě vysílaného pořadu se mu podařilo nastoupit zpěvem místo na sloku na refrén. A bylo to dost slyšet. Miro Žbirka, který byl u toho, raději odložil plánované turné s Karamelem. To se ale nakonec přece jen uskutečnilo o necelý rok později a mělo obrovský úspěch.

1986 – Robinson v davu a Valenta v tahu

V tomto roce kapela, po vydání několika singlů, dostala prostor k natáčení svého prvního LP. To už byla tak známá, že začínala zajímat i tak zvané „lanaře”. A tak Jirka Valenta, když dotáčel poslední klávesy do stop, už pravděpodobně věděl, že jeho další štací bude Olympic. Po čase to byl zas Tomáš Hlavička, kdo neodolal Frantovi Janečkovi.

1988 – Nejpočetnější obsazení

Změny v kapele byly najednou na denním pořádku. Velkým přínosem byl hudební skladatel a klávesák Pavel Hrubeš. Dvě jeho skladby jsou dodnes v repertoáru. Ukončením kolotoče změn, se zdála být poslední, nejpočetnější sestava kapely. Hrálo se v sedmi a opravdu to šlapalo.

1991 – Úplný konec

Posledním vystoupením byl koncert pro OF v Praze. Členové kapely se dohodli, s ohledem na politické události, že si dají pauzu, ale nikdo už kapelu dohromady nedal.

2003 – Nový začátek, aneb borec Borek

V letech 2000 – 2004 bývalý baskytarista Karamelu Borek Fišer s přítelkyní často navštěvovali Petra Čejku a Přízrak 7.B ( jeho ženu), na jejich chalupě poblíž Loun. O muzice se toho moc nenamluvilo, protože toto téma bylo pro Petra tabu. Proto když v roce 2003 navrhnul, že by se mohl dát dohromady Karamel, Petr rezolutně odmítl. Vytrvalý borec Borek však mezi tím kontaktoval bývalé i nové muzikanty, oslovil i manažera skupiny Turbo, Petra Kléra a přišel téměř s hotovou věcí. A tak se v témže roce v září konala schůzka (aby byla zachována tradice ve Smíchovském sklípku), které se zúčastnili Pavel Klas, Jirka Valenta, Karel Jenčík, Jarda Šantrůček, Petr Klér a samozřejmě aktér všeho Borek a Petr. V příjemné atmosféře sklípku se dohodlo, že Valenta bude alternovat Šantrůčka na klávesách (což se nikdy nestalo) a také byl určen termín první zkoušky.
Na zkoušky se ale nedostavuje Pavel Klas, je po rozvodu, v noci mu někdo ukradl kytary z bytu a ve finále přišel i o ten byt. To ale kapela nevěděla a objevuje se, opět Borkem dosazený, excelentní kytarista Míla Benýšek. Repertoár je nacpaný hity z celé kariéry kapely. Po několika zkouškách se mění i bubeník, do zkušebny přišel i Franta Hönig, ale už tehdy hrál v několika kapelách a neměl čas zkoušet. Ale Petr, jak tvrdil, měl po třináctileté pauze hlasivky zarostlé mechem a trval na zkoušení.

2004 – První vystoupení po třinácti letech

Počátkem roku přebírá iniciativu ohledně změn v obsazení Petr Čejka. V únoru, jedním telefonátem, osloví svého dlouholetého přítele, bubeníka Pepu Havlíčka. Tak přichází motor Pepa (dříve Blue Effect, kapela Jiřího Schelingera, Abraxas a Keks) a okamžitě se stává ústřední osobou v kapele. Jeho styl hraní vrací karamelovým písním tu starou dobrou tvář, i když v novém kabátě.
První vystoupení odehrává kapela 27.2.2004 a manažer Petr Klér přidává další, včetně společných vystoupení legend – Turba a Karamelu.

2005 – CD Best Of Karamel

A byl to opět Petr Klér, který připravil půdu pro natáčení prvního CD v kolínském studiu. Jenomže ještě před tím, musel Petr řešit další problém. Borkovo hraní na basu nevyhovovalo ostatním muzikantům, a tak opět jedním telefonátem je osloven bývalý hráč Babaletu, Standa Švadlena. A tak paradoxně ten, který všechno dal dohromady, z kapely odchází.

Jaro je ve znamení přípravy a natáčení v Kolíně. Jenomže samo natáčení si vyžádalo ještě jednu změnu. Kytarista Míla Benýšek je takovým individualistou, že začal plnit stopy kytarami a písničky postrádaly karamelový sound. Petr musel zjednat okamžitě nápravu, a po telefonátu zvukaře Ládi Douska, souhlasí s tím, co mu Láďa navrhuje. V Kolíně prý bydlí super kytarista a bývalý karamelový fanda, kterému postačí týden, aby se věci naučil.
Pavel Jeřábek byl v tu chvíli posel z nebes. Petr, kterému původně učarovala virtuozita Míly Benýška, nevěřil vlastním uším, když poprvé přijel do studia poslechnout Jeřábkovy kytary. I Pavel Klas, který přišel na pár koncertů a poslechl CD, před ním složil velkou poklonu.
V květnu 2005 vychází první CD Karamelu po odmlce a recenze jsou příznivé. Kapele to šlape výborně a začíná natáčet Hydeparky pro Óčko a koncertuje dál.

2006 – Přichází poslední Mohykán Mach

V létě tohoto roku dochází poměrně často k roztržkám mezi kapelou a klávesákem Jardou Šantrůčkem. Občas si postavil hlavu a naopak nepostavil na pódium všechny klávesy, a to i na tak velkém, jaké bylo na jeho posledním vystoupení v září, na náměstí v Rokycanech.
Tak ještě koncem září dochází k poslední změně a do Karamelu přichází spoluhráč Pavla Jeřábka z kolínské kapely Derby, Pavel Mach. V osmdesátých letech obdivoval Jirku Valentu a Karamel a sotva zasedl za klávesy dal každému najevo, že jeho hraní zapadá přesně do vkusu karamelových hitů. Stal se nejenom duší kapely, ale podílel se také autorsky na dvou nových písní pro nové CD.

2007 – Tmavomodrý netopýr

Opět Kolín, studio Sklep a spolupráce s Láďou Douskem. Na jaře se natáčí tři písničky ze starého repertoáru z dob počátku Karamelu a deset zbrusu nových pecek, na jejichž autorství se podílí kromě Petra Čejky také Pavel Jeřábek, Pavel Mach a Standa Švadlena.

2011 – Nová krev

V tomto roce Karamel navazuje spolupráci s uměleckou agenturou Profiart prospery s.r.o., která okamžitě zahájila přípravu turné k třicátému výročí vzniku skupiny.

2011 – Opět změny

S přibývajícím počtem vystoupení, z pracovních důvodů, odchází v červnu bubeník Pepa Havlíček, kterého nahrazuje, tou dobou již alternující, Martin Roubíček.
A aby se to nepletlo, v červenci ho následuje basista Standa Švadlena, kterého nahradil zakládající člen kapely Pavel Sadlik, který se tak po 27. letech vrací do Karamelu. Bohužel již v průběhu začínajího podzimu, především díky narůstajícímu počtu vystoupení (v září jich bylo dvanáct), nastává problém s křížením termínů koncertů Karamelu a Derby. Situace se stává neudržitelnou, když agentura Profiart manažera Vladimíra Fiřta musí rušit již nasmlouvovaná vystoupení… Kapela sice dokončuje sezónu 2012 v této sestavě, ale všem zůčastněným je jasné, že nastanou opět změny…

2012 – Nová rocková krev

V průběhu měsíce února 2012 se po zralé úvaze magementu kapely domlouvá spolupráce s respektovanými muzikanty ze severu, bratry Zbyňkem (g.) a Romanem (ds.) Haaseovými, kteří ukončují své aktivity v jiných kapelách, aby se mohli naplno věnovat práci v Karamelu. A jak je okamžitě poznat z reakcí na vystoupeních, ( premiéra 16.3.2012) jejich muzikálnost a profesionální nasazení si okamžitě získává naše publikum. Poslední změnou v sestavě je nástup Zdeňka Vlče (key.) k 21.4.2012.
Slova Petra Čejky: “Snad je to doufám nadlouho poslední změna. Pro mně, když někdo odchází z kapely, je to jako když přijdu o kus života…

2014 – Karamelová rodina se rozrůstá

V říjnu tohoto roku dochází k rozšíření kapely o dva další hráče. Vzhledem k závazkům bratří Haasových u Aleše Brichty docházelo k tomu, že některé koncerty nemohly být realizovány. Proto se Petr Čejka rozhodl rozšířit karamelovou rodinku o dva skvělé muzikanty, a to kytaristu Ňafu Míru Košťáka a bubeníka Radka Stárka.


Diskografie

Přízrak 7.b (2011)

Toto poslední řadové dvoj CD bylo řádně pokřtěno v Malostrnské besedě 6. 10. 2011 kmotry Vildou Čokem, Alešem Brichtou, Ivou Hajnovou, Ivošem Fraitem a Ivanem Preislerem. Booklet je velmi obsáhlý a obsahuje řadu dobových fotografií s ucelenými informacemi o vývoji kapely od roku 1981.

Tmavomodrý netopýr (2007)

Po dvou letech bylo vydáno druhé CD Karamelu. Pro radost dávných příznivců jsou tu tři skladby z let minulých a pak už jen samé novinky. Ty staré jsme nahrávali pod tlakem veřejnosti, ty nové s radostí. Doufám, že by mohly udělat radost i vám. Poslouchejte je nahlas, my je tak hrajem!

Seznam písní:

  1. Infarktový maraton
  2. Sázka o lásku
  3. Superstar
  4. Julie
  5. Už v tom lítám
  6. Vždycky někdo napoví
  7. Nevyhnutelná
  8. Tmavomodrý netopýr
  9. Lyžařská
  10. Co na tom sejde
  11. Ty vole
  12. Holky co se prodávají
  13. Zub času

Výběr hitů (2005)

Seznam písní:

  1. Robinson v davu
  2. Finská Sauna
  3. Přízrak 7.B.
  4. Šneků bál
  5. Kluci ročníku
  6. Nesmělý přítel
  7. Růža z masokombinátu
  8. Internát
  9. Vzácný nápoj
  10. Svědomí
  11. Návrat z kosmu
  12. Kdo řídí tvůj vůz
  13. Nádherné létání
  14. Kdo se bojí barev
  15. Vyčnívající

 Robinson v davu (1986)


 Singly:

  • Vzácný nápoj / Básník s barevnou křídou (1982)
  • Kluci ročníku X / Sázka o lásku (1983)
  • Supraphon Bratiskavská Lyra – Žít jako kaskadér (D. Janda) / Nádherné létání (Karamel) (1984)
  • Má hlava je telefonní seznam / Návrat z kosmu (1984)
  • Co na tom sejde / Nádherné létání (1984)
  • Velká cena veteránů / Co s tebou (1984)
  • Finská sauna / Střelnice (1985)
  • Jojo / Skippy(1986)
  • Křídová dívka na asfaltu / Čím dál víc se mi zdá (1986)
  • Zamračená / Obraz v rámu času (1986)
  • Kdo řídí tvůj vůz / Nesmělý přítel (1987)
  • Vánoční dárek / Starý gramofon (1987)
  • Supraphon – Já vím / Svědomí (1999)
  • Lyžařská(2006)
  • 1984 – 2001 – Bonton 2cd a 2kazeta Rockování – Básník s barevnou křídou

Samplery:

  • Hitšaráda TKM 4 – Přízrak 7.B (1982)
  • Posloucháte Větrník 1 – Růža z masokombinátu (1985)

Sestava

Petr Čejka

Vokál

Pro hudbu jsem se narodil, asi v sedmé třídě (7.B), abych oslnil “přízrak”. Naučil jsem se hrát kytaru a od té doby nezaznamenal žádný pokrok. Protože mě nudilo hrát to co ostatní, nadešel čas na moji vlastní tvorbu.. S kamarády jsme založili školní Bigboš a Frantu Kotvu kterému nešlo bubnování, raději naučili na kytaru. Žlutý pes je dodnes rád. Zpěvák emigroval a jediný kdo znal texty jsem byl já, tak mě vystrčili dopředu za mikrofon a já už tam zůstal. Rolling Stones a Beatles už nudili, a tak jsme před vojnou s Františkem založili Devils Ants a sjížděli Zepelíny, Bloodwin Pig a jiné. Po vojně, ještě s Kotvou, Antares, a pak jsme šli každý do jiné kapely. Franta k Markýzům a já k Jindrovi Pavlištovi do Orientu. Tam za dva měsíce otextoval 30 skladeb a od té doby zpíval jen a jen česky. Ve druhé polovině 70. let jsem dostal lano od kapely Centrum, kam posléze přibyla i Jana Robbová a tam už můj talent na skládání jel naplno a Janě se to líbilo.

V roce 1981 už mi lezl pop krkem, Centrum zaměnili Janu za Petra Rezka a já objevil kapelu Kentaur a Petr Janda je mi za to dodnes vděčný. V roce 1982 nás bolševik donutil ke změně názvu, a tak vznikl KARAMEL. Za odměnu jsme dostali zákaz hraní k tanci a já zákaz nošení náušnice a křížku na krku. Křížek jsem tedy přesunul na náušnici a nikdy nesundal, což bylo oceněno vyhozením z PKS a zákazem televize. V roce 1988 si kapela (tehdy pod královéhradeckým KKS) pomohla ještě podepsáním několika vět a mým koníčkem se stalo psaní textů proti režimu. Některé z nich, k mé velké radosti, prošly i textovou komisí (např. Svědomí, Kdo se bojí barev). Rok 1989 přinesl převratné změny a tak ti, kteří do té doby manipulovali s muzikou, dostali ještě větší prostor. Proto jsem v roce 1991 pověsil muziku na hřebík. Až do roku 2004, kdy znovu ožil Karamel, jsem napsal přes sto textů písní k pohádkám dabovaných Bontonem, spolupracoval na CD zpěvačky Ivy Hajnové a skupiny Kentaur.

Hudební nástroje: 12ti strunná kytara značky YAMAHA APX-4-12

Oblíbené kapely: Všechny staré dobré (Beatles, Black Sabbath, Deep Purple atd..) a z novějších Rammstein.

 

Pavel Sadlik

Baskytary

V podstatě jsem měl, co se hudby týče, v životě docela štěstí. Narodil jsem se do rodiny koncertního umělce a později i mezinárodně uznávaného univerzitního pedagoga v oboru klasické kytary. A protože táta nebyl žádný proletář, mohl jsem doma od mala na plný kule poslouchat Radio Luxembourg a i jiné bigbíty, což ve mne nejspíš vzbudilo zájem o vše buržoazní, rockovou hudbu nevyjímaje. Takže, když se mne v páté třídě zkraje roku nová třídní učitelka zeptala, jestli jako “syn pana profesora” na něco hraji, drze jsem odpověděl, že samozřejmě na cokoliv! Když jsem však byl o něco později, na vánoce téhož roku požádán, abych zahrál na školní akademii v aule před celou školou, třeba na klasickou kytaru, došlo mi, že by nebylo od věci, něco se na ni třeba naučit. Zašel jsem tedy s tímto nicotným, bezvýznamným problémem za panem profesorem a on ve své nekonečné dobrotě, přijal můj problém za svůj. Říkal, že v USA na univerzitě v Bostonu učil ještě větší tvrdolíny. A opravdu do mne vtloukl za pár týdnů základy a já jeho jménu neudělal úplnou ostudu. Tento drobný úspěch ve mne nejspíš zažehl celoživotní lásku k muzice a potřebu se jejím prostřednictvím neustále producírovat. Proto jsem následně vyměnil španělku za dunivější basu a hned v roce 1978 za Fender Jazzbass, kterého táta přivezl odkudsi z Finska. Nikdy jsem nechtěl hrát na nic jiného a ani nevím proč?  V té době jsem začal pravidelně a systematicky cvičit i osm hodin denně a poměrně brzy i vystupovat, přičemž jsem všechny své hudební kroky s tátou průběžně konzultoval. Tehdy byl z ciziny již natrvalo doma a stal se vedoucím kytarového oddělení Pražské konzervatoře. Lepší dohled jsem si ani nemohl přát. “Kariéra” telegraficky: Ve čtrnácti první koncert s rockovou partou Argent, následoval Axe-Projektil Ivana Sekyry (R.I.P.), poté KentaurKaramel (to jsou věci), Ivan Hlas a Nahlas, Rockec Ivo Pešáka, Markýz John, Arnošt Pátek band, Unisono, Ina a Ring, Pumpa, Benefit, Peter Paul band, Petr Kolář, Seven atd., též krátká hudební či autorská spolupráce s Kamilem Střihavkou, Tanjou nebo finalisty druhé i třetí řady Superstar... Neustálé shánění volných nahrávacích frekvencí v kvalitních studiích se vstřícným personálem mě nakonec donutilo k samostatnosti, k nákupu různých digitálních pomůcek a záznamových technologií a postupem času jsem si i já vybudoval malé produkční studio, především pro vlastní potřebu, ve kterém trávím veškerý čas prací, kterou mám rád, s lidmi, kterých si vážím. Vzít lano od Petra Čejky do kapely Karamel, kterou jsem z výše jmenovaných jako jedinou vždy vnímal jako svou domovskou, beru coby povinnost. Nástroje a aparatury pro live: Celoživotně dávám přednost především značce FENDER.

Baskytary

4str.: Rickenbacker 402

5str.: Fender Jazzbass American select, Fender Jazzbass V Fretless, Fender Precision V, Human acoustic bass 5 str.

Kytary: 2x Fender Stratocaster, Les Paul standard, koncertní Ibanez, elektroakustický Ibanez, Jumbo Marris… V aparátech opět dávám přednost klasice: 19″

Rack: Marshall Tube Dynamic system 2x200w, tuner Korg + enhancer, distributor Furmann, wireless UHF Nady systém CA.

Box: Marshall fullstack 1960 (1×15″+ 2×15″, 4×12″)

Oblíbení interpreti: Mám rád veškerou hudbu, která nebyla prvoplánovitě tvořena za účelem zisku (Collins, Sting, Rea, Simple Red, Foreigner, Toto a mnoho dalšího…).

Zdeněk Vlč

klávesy

Základy klavíru absolvoval na LŠU. Vystudovanému oboru energetika SPŠE se věnoval krátce a po mnoha rozličných jazzrockových projektech se ve dvaadvaceti letech stává hudebníkem z povolání (PKS, PRAGOKONCERT) s kapelami jako např. studiová a doprovodná TUTTI (ALEŠ ULM, PAVEL BOBEK, EVA OLMEROVÁ, JIŘÍ HELEKAL a jiní), poté DUO SATURN („Na kytaru kluci v parku hrají” – J.URBANOVÁ, N.NOSKOVÁ), různé plesové taneční soubory (KROKUS, X-BAND, BOTYČANKA, ORCHESTR FR. KOŘÍNKA, VÍTOVCE, aj.).

Za zmínku stojí TRIFID (RIO) – předkapela PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. V této době absolvuje dvouletý jazzový seminář pod Jazzovou sekcí u pedagogů jako byli KAREL VELEBNÝ, EMIL VIKLICKÝ, nebo RUDOLF TICHÁČEK.

V roce 1984 se stává členem kapely ROCKEC IVO PEŠÁKA (Banjo Band I. Mládka). Rok nato započal čtyřletou spolupráci s LEŠKEM SEMELKOU a MARCELOU BŘEZINOVOU (SLS). Souběžně však spolupracoval s COUNTRY BELLS doprovázející rozličné sólisty – JAROSLAVA PATRASE, HELENU RŮŽIČKOVOU, JIŘÍHO RŮŽIČKU, PAVLA TRÁVNÍČKA, PAVLA BOBKA, HELENU MARŠÁLKOVOU, a mnoho dalších, PAVILON, J. VODRÁŽKA atp. Zároveň úspěšně skládá zkoušky na tehdejší LIDOVOU KONZERVATOŘ (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka). Následuje angažmá v country PONNY EXPRESU MILENY SOUKUPOVÉ (klipy, desky, spolupráce s dalšími sólisty, např. VRÁŤA VYSKOČIL) . Dále zakládá metalrockový JOHN DOVANNI a poté nastupuje na osm let do rockového MARKÝZ JOHN. Při této spolupráci krátkodobé spolupracuje a hostuje v rozličných souborech a na různých hudebních nosičích.

Průběžně se věnuje skládání hudby jak na desky, tak i scénické, TV, krátký film a jiné účelové projekty (ZEMĚKOULE – KAISER a LÁBUS, KLIKAŘI – M.DEJDAR, reklamy, účelová hudba, rozhlas, hudba pro děti, Armádní film), Divadlo YPSILONKA M. KOŘÍNEK a M. DEJDAR pro TV NOVA /“Úsměv prosím“/. Následuje spolupráce s ALEŠ BRICHTA, ARAKAIN, KAIN PROJEKT (J. Urban, Z. Kub), PAVLA KAPITÁNOVÁ, PUMPA, SAM HAWKINS, EASY RIDER, INA & RING, SMOKIE REVIVAL DUO atd…

Nevyhýbá se ani muzikálové vlně a stává se nejen členem orchestru, ale zpívá také ve sboru v muzikálu DRÁCULA (DAN HŮLKA). S DANEM HŮLKOU spolupracuje i na jeho sólovém projektu MISE. V r. 2011 hraje v muzikálu Petra Jandy AŤ ŽIJE ROKENROL uváděném v divadle Brodway. S Petrem Jandou současně účinkuje i v selection kapele SOUSEĎANKA hrající písně Olympicu a rockbluesové standardy.

Je nutné zmínit spolupráci s ALEŠEM BRICHTOU, na jehož sólových projektech (živě i s PETREM JANDOU – OLYMPIC – live prezentace sólového alba PJ) učinkoval mnoho let s AB Band a AB Trio (A. BRICHTA), působil i jako autor hudby. Vítězství v TV soutěži za zaranžování písně Hvěda na vrbě pro AB Band.

Nutno zmínit také členství v MERLINU (DANNY HORYNA), glamrockový SKYLAND (Radek Kurc) a hostování v DIVADLE SEMAFOR s JIŘÍM SUCHÝM A ZUZANOU STÍRSKOU, GÁBINOU PARTYŠOVOU (Rebeka). Několik let účinkuje se slavnými country TAXMENY, kde se potkává opět s VRÁŤOU VYSKOČILEM a mnoha dalšími hostujícími sólisty (např. JANEM VYČÍTALEM, PAVLEM BOBKEM), s Taxmeny spolupracuje jako alternace stále. Nutno také zmínit, že byl členem první kapely ANETY LANGEROVÉ na jejím prvním koncertním turné po vítězství v Superstar (+ host MARTINA BALOGOVÁ). V současné době účinkuje ve VLASTA HORVATH Bandu, DAVIDE MATIOLLI Bandu, undergroundové FOLIMANCE BLUES, GABI GOLD, autorská spolupráce s MAXIM TURBULENC.

Dále jako producent, kapelník, aranžér, textař a autor hudby vytvořil dívčí pěvecký rockový kvartet GAZELY, spoluprodukoval dětský projekt 5 ANGELS. Je rovněž členem kapely FABRICA ATOMICA (OSKAR PETR). Produkuje vlastní Trio VRZ se světovým repertoárem.

K jeho úspěchům patří vítězství v konkurzu na zpravodajské a publicistické znělky TV PRIMA, které bylo možno od září 2001 denně slyšet (MINUTY REGIONU, POČASÍ, ZPRAVODAJSKÝ DENÍK – 19.00, SPORTOVNÍ DENÍK, K VĚCI). Jeho účelovou hudbu mohlo být slyšet prakticky ve všech médiích, také na „kostkách“ hokejových stadionů.

V současnosti se, kromě aktivního hraní, věnuje hudební produkci, skladbě a aranžování.

Nástroje: Korg Trinity PRO + Prophecy, Korg Trinity V, Korg Triton PRO + PCM EXB 1,2,3, Yamaha EX5, Yamaha SY 77, Yamaha PSR 740 + vocaliser, Yamaha PSR S910 + vocaliser, Yamaha ES7, Yamaha MM8, Yamaha MO8, Roland JX8P, Roland Fantom X6, Roland AX7, Roland RS-5, Kawai K4, el. piano Fender Rhodes 73 Mark 1, el. piano M-Audio Pro-88, náhlavní mikrofony Shure a AKG a různé krabičky…
aparatura:
Combo vyráběné (1990) a nesmrtelné (Solton + Selection 100W), Behringer Ultrabass BX1200

Radomír Stárek

Bicí nástroje

V 15. letech jsem měl velké štěstí, když jsem na gymnáziu seděl v lavici s výborným klavíristou a multiinstrumentalistou, Pavlem Kračmerem Ten již hrál v kapele, ve které měl problémy s bubeníkem. Tak jsem ho požádal, aby mi ukázal a naučil nějaké rytmy na bubny, že bych to tedy zkusil. Během cca. 2 měsíců jsem s ním hrál v kapele, která kopírovala hlavně písně od Beatles. Pak mne vzal s sebou do sklepních prostor na náměstí v Ostravě-Přívoze, kde se scházeli místní bigbiťáci a underground. Výborní muzikanti, od kterých jsem se hodně učil a dali mi velké impulsy a hlavně přehled o tehdejší zahraniční rockové muzice, ke které se v té době člověk těžce dostával. V 16. letech jsem pak hrál první vystoupení v taneční kapele klávesisty – pana Skácela. V sedmnácti letech jsem se přihlásil na večerní studium konzervatoře v Ostravě, ke svému údivu jsem byl přijat a v roce 1981 studium zdárně ukončil.

Hrál jsem postupně v několika amatérských kapelách jako např. Purpur, Maurit, ve kterých působil také známý jazzman Boris Urbánek, od roku 1980 v kapele Hastr, ve které jsem hrál s malými pauzami přes 30 let.

V roce 1982 jsem založil svou kapelu Magma, která hrála vlastní tvorbu ve stylu Deep Purple, Black Sabbath, i převzatou hlavně kapel Judas Priest a Thin Lizzy. Hrál s námi tehdy třeba i Radek Pastrňák (nyní Buty). Kapela Magma se pak stala základem kapely Supernova Ivo Pavlíka se zpěvačkou Heidi Janků, kde jsem začal v roce 1983 svou profesionální éru. Nahráli jsem 4 desky, ročně jsme absolvovali kolem 130 koncertů po celém tehdejším Československu. V roce 1987 jsem pak začal hrát šňůry se zpěvačkou Tanjou Kauerovou, kdy jsme hráli především jako předkapela tehdy velmi populární kapely Citron, a to do okamžiku mé emigrace do SRN v roce 1988. V Německu jsem bubnoval v několika kapelách, většinou heavymetalových, např. Claymore, hráli jsme se známými kapelami jako Helloween, Stormwitch. Po návratu z emigrace jsem znovu nastoupil do mé srdeční záležitosti – Hastru, a hrál jsem také přitom cca. 10 let ve známé benešovské kapele Rotor. Nyní působím v benešovské kapele Arock.

Mám rád bigbeat, progresivní a melodický rock. Mými vzory jsou bubeníci Neil Peart (Rush), Mike Portnoy (ex Dream Theater), Gavin Harrison (Percupine tree), mezi mé oblíbené kapely patří Dream Theater, Rush, Van Halen, YES, Jethro Tull, Kansas.

Nástroj:

Dříve jsem hrál na bicí zn. TAMA (první sadu této značky jsem si pořídil za totality po velkých komplikacích s dovozem ze SRN v roce 1979). V roce 2006 jsem si splnil velký sen a pořídil si bicí soupravu zn. DW Drums – Collectors serie, tedy TT – 8,10,12,14“, FT 16”, BD 22“, Snare 14”x5”, tedy stejnou sadu jako používá Neil Peart (Rush). Činely používám zn. Zildjian a Sabian. percuse – chimes, blocks od Latin Percussion.

Chtěl bych být platným členem kapely a přispět svým bigbítovým feelingem a projevem k perfektnímu výrazu melodických skladeb Karamelu.

Míra „Ňáfa“ Košťák                         

kytary

Pocházím z hudební rodiny. Děda hrál na housle, violu, křídlovku a ke konci kariéry na bubny. Táta chodil do houslí a hrál velmi slušně na heligonku. Já jsem začal obdobně, tedy s houslemi a vydržel jsem 1. cyklus. První kytaru za 300,- Kč jsem dostal v 7. třídě a začalo se s bigbítem. Nejdříve Sonet, potom to byl Kontrast. Poté jsem dostal lano do kultovní kapely Index, což nakonec nedopadlo. Další cesta mířila do Fonetiku. Zde jsme mrskali tancovačky, čaje a vinárnu. Takže vlastně všechno, co si mohl venkovský muzikant přát. No a následovala škola a vojna s „udržováním se při životě“. Po vojně to byl Sekt, Eminent a potom Cargo – pro mě nejdůležitější uskupení, ve kterém se vystřídala řada skvělých muzikantů. Souběžně s Cargem musím zmínit ještě Dr. Mozse, Hogo a super bandu OutCry. Poté je to revival Jiří Schelinger LMB Retro Band a nyní souběžně KARAMEL. Nikdy bych si ale nepomyslel, že jednou doprovodím samotného Čejdu, na kterého jsme jezdili za mlada po tancovačkách. Musím ještě zmínit, že Čejda měl vždycky bílý džíny a Pavlík měl basovýho Marshalla polepenýho novinama. To tehdy nikdo neměl. A dvoukrkou kytaru, co měl Pavel Klas, taky ne. Asi si ji budu muset z nostalgie někdy pořídit :-).

Kytary:

  1. American De Luxe Fender Stratocaster HSS Olympic Pearl
  2. Gibson Les Paul Standard Heritage Cherry
  3. Gibson SG Standard Cherry
  4. Ibanez JEM 555 White
  5. Ibanez RG 470 Flame Honey Burst
  6. Yamaha RGX 421 Blue
  7. Epiphone SG Standard Cherry (upgrade Gibson)
  8. a moje první elektrika, černá Jolana Galaxis, mám k ní i prodejku a prospekt

Zesilovače:

  1. Mesa Boogie Dual Rectifier Road King II.
  2. Hughes & Kettner Switchblade 100

 

Boxy:

  1. Mesa Boogie 4×12 Road King Slant, 300W
  2. Marshall 1960BX, 100W
  3. Marshall 1960BV, 280W

Komba:

  1. Hughes & Kettner Switchblade TSC 1×12, 50W
  2. Marshall AVT 2000 1×12, 50W

Efekty:

  1. Dunlop Cry Baby Wah
  2. Dunlop MXR Over Drive ZW44
  3. Boss Chorus Ensemble CE5
  4. Boss Flanger BF3
  5. Boss Digital Delay DD6
  6. Boss Tuner TU3 2x
  7. Boss Tuner TU12
  8. Shure Wireless System PGX 14E

Kapely, které mě ovlivnily: Jiří Schellinger a skupina F. R. Čecha – především však Standa „Klásek“ Kubeš, Katapult, Olympic, Blue Efekt, ETC, Synkopy, Střihavka, Deep Purple, Rainbow, AC/DC, Status Quo, Living Blues, Gary Moore, Joe Satriani a další a další………..